Přivlastňovací zájmena

Přivlastňovacími zájmeny vyjadřujeme vlastnictví. Vyskytovat se mohou ve dvou tvarech – ve tvaru přívlastkovém či samostatném.

Přívlastkový tvar zájmene použijeme, pokud zájmeno stojí před podstatným jménem.
Samostatný tvar zájmene použijeme, pokud zájmeno stojí za podstatným jménem.
Das ist mein Auto. To je moje auto. – přívlastkový tvar
Das Auto ist meines! To auto je moje! – samostatný tvar

Poznámka: Znalost samostatných tvarů přivlastňovacích zájmen a jejich aktivní používání se předpokládá spíše až u zkušenějších uživatelů jazyka, začátečníci jim prozatím nemusejí věnovat mnoho pozornosti.

Přívlastkový tvar přivlastňovacích zájmen

Jednotlivá přivlastňovací zájmena jsou:

mojetvojejehojejínášvášjejichVáš (vykání)
Mužský rodmeindeinseinihrunsereuerihrIhr
Ženský rodmeinedeineseineihreunsereeu(e)reihreIhre
Střední rodmeindeinseinihrunsereuerihrIhr
Množné číslomeinedeineseineihreunsereeu(e)reihreIhre

Poznámka: Přivlastňovací zájmeno sein se pojí s osobními zájmeny er (on) i es (ono).
der Vater → er → sein Sohn
das Kind → es → sein Spielzeug

Jak je patrné z výše uvedené tabulky, při používání přivlastňovacích zájmen musíme rozlišovat, jakého rodu a čísla je daná věc, o jejímž vlastnictví hovoříme.

Mein Bruder heißt Mark. Můj bratr se jmenuje Mark. (der Bruder – mužský rod → mein)
Meine Tochter heißt Tina. Má dcera se jmenuje Tina. (die Tochter – ženský rod → meine)
Mein Haus ist groß. Můj dům je veliký. (das Haus – střední rod → mein)
Meine Kinder kochen gerne. Mé děti rády vaří. (die Kinder – množné číslo → meine)

Aby bylo skloňování zájmen úplné, nevystačíme si samozřejmě pouze se správným určením rodu a čísla, nýbrž musíme zohlednit také pád, v němž je dané zájmeno použito. Veškeré výše uvedené tvary přivlastňovacích zájmen jsou tvary prvního pádu. Tvary jednotlivých zájmen v ostatních pádech jsou uvedeny níže.

Mein – moje
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.meinmeinemeinmeine
2.meinesmeinermeinesmeiner
3.meinemmeinermeinemmeinen
4.meinenmeinemeinmeine

Dein – tvoje
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.deindeinedeindeine
2.deinesdeinerdeinesdeiner
3.deinemdeinerdeinemdeinen
4.deinendeinedeindeine

Sein – jeho
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.seinseineseinseine
2.seinesseinerseinesseiner
3.seinemseinerseinemseinen
4.seinenseineseinseine

Ihr – její, jejich, Vaše (vykání)
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.ihrihreihrihre
2.ihresihrerihresihrer
3.ihremihrerihremihren
4.ihrenihreihrihre

Unser – náš
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.unserunsereunserunsere
2.unseresunsererunseresunserer
3.unseremunsererunseremunseren
4.unserenunsereunserunsere

Euer – váš
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.euereu(e)reeuereu(e)re
2.eu(e)reseu(e)rereu(e)reseu(e)rer
3.eu(e)remeu(e)rereu(e)remeu(e)ren
4.eu(e)reneu(e)reeuereu(e)re

Poznámka: U většiny tvarů zájmene euer lze písmeno E vynechat tak, jak je to naznačeno v tabulce výše – správně jsou vždy obě možnosti.

1. pád: Ist das dein Freund? To je tvůj přítel?
2. pád: Die Wohnung deines Vaters finde ich sehr schön. Byt tvého otce se mi moc líbí.
3. pád: Mit deinem Bruder verstehe ich mich gut. S tvým bratrem si dobře rozumím.
4. pád: Ich brauche deinen Computer. Potřebuji tvůj počítač.

Němčina na rozdíl od češtiny nezná zájmeno "svůj". Vyjadřuje jej tedy jednotlivými přivlastňovacími zájmeny daných osob.
Ich muss jeden Tag mein Zimmer aufräumen. Každý den si musím uklízet svůj (můj) pokoj.
Sie geht mit ihrem Freund ins Kino. Jde se svým (jejím) přítelem do kina.
Wir erzählen unsere Erlebnisse. Vyprávíme své (naše) zážitky.

Samostatný tvar přivlastňovacích zájmen

Stojí-li přivlastňovací zájmeno samostatně (za podstatným jménem), přibírá vždy koncovku členu určitého (skloňuje se).

Mein – moje
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.meinermeinemein(e)smeine
2.meinesmeinermeinesmeiner
3.meinemmeinermeinemmeinen
4.meinenmeinemein(e)smeine

Dein – tvoje
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.deinerdeinedein(e)sdeine
2.deinesdeinerdeinesdeiner
3.deinemdeinerdeinemdeinen
4.deinendeinedein(e)sdeine

Sein – jeho
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.seinerseinesein(e)sseine
2.seinesseinerseinesseiner
3.seinemseinerseinemseinen
4.seinenseinesein(e)sseine

Ihr – její, jejich, Vaše (vykání)
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.ihrerihreihr(e)sihre
2.ihresihrerihresihrer
3.ihremihrerihremihren
4.ihrenihreihr(e)sihre

Unser – náš
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.unsererunsereunseresunsere
2.unseresunsererunseresunserer
3.unseremunsererunseremunseren
4.unserenunsereunseresunsere

Euer – váš
PádMužský rodŽenský rodStřední rodMnožné číslo
1.eu(e)rereu(e)reeu(e)reseu(e)re
2.eu(e)reseu(e)rereu(e)reseu(e)rer
3.eu(e)remeu(e)rereu(e)remeu(e)ren
4.eu(e)reneu(e)reeu(e)reseu(e)re

Poznámka: U tvarů přivlastňovacích zájmen pro střední rod lze písmeno E vynechat tak, jak je to naznačeno v tabulkách výše – správně jsou vždy obě možnosti. Častěji používanou variantou (především v hovorové němčině) je varianta kratší, bez písmene E.

Ist das Antons Buch? – Nein, das ist meins.
Mein Laptop ist kaputt, ich brauche deinen.
Rita fährt mit ihren Freundinnen und Innes mit ihren.


Pomohl vám tento článek?
36
6